Rafinérie lihu byla postavena nákladem 250 000 Kč a majetníkem je firma Eduard Fürst.

Továrna zřízena je na výrobu 24 000 hl lihu za 1 rok a zpracuje ročně 5 000 až 6 000 hl, denně 60 – 70 hl. Zaměstnává dva úředníky a osm stálých dělníků. 1 litr čistého lihu stojí 35,30 Kč – 36 Kč, denaturovaného 4,20 Kč.

Octárna, náležející témuž majiteli, zřízena byla v roce 1921 za 400 000 Kč; vyrábí ročně 1 500 – 1 700 hl octa a zaměstnává jednoho stálého dělníka.

V roce 1925 byla zavedena elektrická přípojka přes dráhu k octárně a rafinérii lihu firmy Eduard Fürst.

Nejvýznamnějším průmyslovým podnikem ve městě zůstávala konzervárna brněnské firmy Kvalita. V roce 1939 byl ve městě ustaven nový družstevní podnik. Akcionáři tzv. Stoupalova koncernu zakoupili totiž za 250 000 Kč bývalou octárnu Eduarda Fürsta a zřídili podnik „Družstevní octárna v Bzenci“. Již 31. ledna 1940 však okupanti činnost družstva zastavili, neuznali kup z židovských rukou a předali správu podniku vnucenému správci.

Octárna v Bzenci byla do 8. 3. 1948 majetkem Rudolfíny Fürstové a prokuristou byl její syn Eduard Fürst. Dne 8. 3. byla tato továrna znárodněna se zpětnou platností od 1. 1. 1948. Je včleněna do Moravských octáren, n. p. Brno, závod II. Národním správcem ustanoven Ing. Eduard Gavanda, švagr Eduarda Fürsta. Rudolfína Fürstová, která za II. světové války získala státní občanství v USA, odjela o velikonocích do USA, její syn Eduard také odejel, ovšem tajně, pravděpodobně do Anglie, i se svou chotí a dcerkou.

V octárně je dnes zaměstnáno 21 lidí a za rok vyrobeno 4 990 hl 10 % octa.

Na počátku roku vznikla zahleněním bukových třísek biologická porucha, která velmi zmenšila výrobu. Ocet se plní do litrových lahví, měsíčně se plní 60 000 lahví.

Družstvo Kvalita se stalo základem jednoho z nejvýznamnějších závodů národního podniku Fruta, který převzal i v roce 1948 znárodněnou firmu Rýpal. V následujících letech vplynuly do závodu i další drobné provozovny. Ze starších závodů tohoto resortu družstevní octárna nezahájila po roce 1945 činnost. Octárna R. Fürstové, jejíž majitelka získala státní občanství USA, byla po Únoru 1948 začleněna do Moravských lihovarů a octáren, n. p., Brno, kam přešla i družstevní rafinérie lihu.

Později převzala octárnu Bzenecká Fruta, v objektech rafinérie byl pak v roce 1951 zřízen sklad Benziny.

K 1. lednu 1953 vznikl pak samostatný podnik Bzenecká Fruta, k němuž náležely konzervárna a octárna v Bzenci, octárna v Kyjově, konzervárna v Dubňanech, ovocná školka a moštárna v Kyjově. Již k 30. červnu 1954 byl však tento podnik sloučen se Slováckou Frutou v Uherském Hradišti, v letech 1963 až 1966 byl závodem Jihomoravské Fruty.

Této tradičně dobré práci zůstal podnik věrný i v dalších letech. V roce 1972 uvedl do provozu novou velkokapacitní třídičku okurek. V roce 1982 rozšířil své skladovací prostory v továrně na Úkolkách v západní části města, náležející kdysi židovské firmě Königstein, kde se postupně soustředily hlavní objekty závodu a byl vybudován nový rozsáhlý výrobní areál. Další výrobní provozy zůstaly na rohu Nádražní a Bzinské ulice. Výroba octa byla umístěna v původních objektech za nádražím, několik skladů měl závod na dalších místech ve městě.

V roce 1984 závod vyrobil 1513 tun ovocných kompotů, 57 tun diabetických kompotů, 66 tun ovocných protlaků, 1816 tun jednoduché sterilované zeleniny, 4936 tun sterilovaných směsí a salátů, 914 tun sterilovaných zeleninových polotovarů, 658 tun sterilovaných okurek a 468 tun kysaného zelí. Octárna vyrobila přes 35 000 hl octa.