• Nadbytek úrody – na zahrádce je úrody většinou mnohem víc, než stihneme čerstvé sníst. Okurky, cukety, rajčata a ovoce plodí ve velkém a možná už vám dochází nápady, kam s nimi. Takže dejte na mě – aby se nic nevyhodilo, máme tu zavařování. Díky tomu si úrodu zpracujeme a můžeme ji využívat celý rok. Ano, máme sice mrazáky, ale ne všechno se dá zamrazit a navíc nejsou nafukovací. O cenách energií ani nemluvím. A ještě něco. Než kupovat v zimě dovážená rajčata, sáhnu raději do špajzu pro ta zavařená.
  
  
• Specifická chuť – mám své oblíbené recepty, které nikde jinde neseženu a vlastně ani nechci.
  
  
• Znám původ surovin – vím jak jsem zeleninu pěstovala, čím hnojila, co do zavařeniny dala. Mohu tak ovlivnit nejenom chuť, ale i složení. A to je pro mě ohromná výhoda.
  
  
• Úspora času i financí – pokud si sama zavařím čalamády, základy polévek, kompoty a další dobroty ze zahrádky, stačí sáhnout do spíže a mám hned část oběda hotovou. Nemusím chodit nakupovat, kouknu do spíže a vařím z toho, co máme doma.

• Nemáte zahrádku? Nevadí.
  Okurky na zavařování jsme i my doma donedávna kupovali od místního pěstitele. To samé můžete udělat s jakýmkoliv ovocem nebo zeleninou. Stačí v okolí najít šikovné pěstitele, poptat se v rodině nebo u sousedů. Domácí čalamáda nebo okurky pro mě vždycky budou lepší, než ty koupené. Nejen díky chuti.
  
  
• Vyplatí se zavařovat?
  Tak tady je alespoň u mě odpověď zcela jasná. ANO, vyplatí. Zkuste se schválně podívat v obchodě, kolik stojí sklenice marmelády, kompot nebo třeba znojemské okurky.
  Zavařování má jednu obrovskou výhodu a to je to, že víte, co si do sklenice dáte. Víte, že zelenina, ze které je čalamáda, byla kvalitní, kolik jste přidali soli, jaký jste použili ocet, který chuť nálevu taky výrazně ovlivňuje apod. Ostatně o tom, proč dobře vybírat, se můžete dočíst v zajímavém článku ZDE.
  
  
• Jak jsem se k zavařování dostala já?
  Vyrostla jsem na vesnici, měli jsme velkou zahradu a zavařovalo se u nás pravidelně každou sezónu. Pamatuji, že jako desetileté jsme se sestrou pomáhaly cpát do sklenic okurky a počítali kuličky koření. V patnácti už jsem uměla marmeládu úplně sama. Neumím si představit, že bych si někdy marmeládu koupila.Vyrostla jsem v tom a zavařování je pro mě běžná součást života. Je škoda, že už ho spousta lidí zapomnělo.
  
  S manželem máme dům se zahradou a tak zavařuji vlastně celý život. Největší boom pro mě ale znamenalo narození první dcery. Chtěla jsem jí připravit to nejlepší na světě. Rozšířila jsem záhonky a vrhla se do zavařování přesnídávek a příkrmů. Nechtěla jsem totiž běhat do obchodu, luštit etikety a utrácet zbytečné peníze za něco, co jsem si mohla připravit sama doma a mnohdy i lépe. Z kvalitnějších surovin, bez cukru, sladidel nebo konzervantů.
  Začala jsem připravovat přesnídávky z ovoce, které nám postupně dozrávalo na zahradě, a moje děti na domácích přesnídávkách vyrostly. Zavařuji je i teď, když už jsou větší, jelikož se skvěle upotřebí například při pečení, kde velmi dobře nahradí vejce nebo třeba jogurt. Navíc dodají těstu vláčnost a výživovou hodnotu.

V zavařování samozřejmě pokračuji nadále a to hlavně proto, že chci vědět, co své rodině dávám na talíř. Na své zahrádce se snažím pěstovat bez chemických hnojiv a postřiků a chci mít co možná nejkvalitnější úrodu. A zpracovávám ji tak, jak to vyhovuje mně. Podle vlastní chuti a s tím, že vím, co přesně ve sklenici je. V zimě jako když najdete.

Mám své oblíbené recepty pro zavařování. A pro ty nové se chodím inspirovat do magazínu o vaření s octem www.bzeneckyocet.cz Je jich tady několik desítek od babiček a českých food bloggerek, a taky ode mne. Určitě si mezi recepty o zavařování zeleniny, okurek nebo hříbků vyberete i Vy. Tak hurá do zavařování!

Vaše Veronika Gruntová, máma z gruntu